Tento případ představuje schéma vyvádění v oblasti autorských práv a výnosů z duševního vlastnictví prostřednictvím simulovaných právních úkonů bez získání protiplnění. Autor účetního softwaru distribuoval na základě licenční smlouvy tento software uživatelům přes společnost, ve které byl 50 % společníkem. V roce 2012 však pan Marek, druhý společník a jediný jednatel, bez vědomí autora a bez souhlasu valné hromady vypověděl licenční smlouvu a současně uzavřel se spřízněnou společností smlouvu o sdružení. Tato smlouva byla formálně prezentována jako spolupráce, avšak ve skutečnosti zakryla převod databází uživatelů, znalostních struktur a výnosů z prodeje softwaru na spřízněnou společnost. Po rozpuštění sdružení uvedla spřízněna společnost identický produkt s minimálními úpravami a pokračovala v jeho distribuci a vystavování faktur původní klientské báze. Tím došlo k neoprávněnému vyvedení výnosů mimo společnost původního autora programu, pana Karla, bez přiměřeného protiplnění. Společnost tak přišla o klíčový majetek a zdroj příjmů, což vedlo k jejímu úpadku a následnému prohlášení konkurzu.
V roce 2016 se dlužník STROJTEM spojil se společností TEZES za účelem realizace projektu elektrárny, přičemž inkasoval úhrady od klienta a rozděloval je mezi subdodavatele a partnery. Když se však STROJTEM v roce 2022 dostal do finančních potíží, obě strany uzavřely dodatek, kterým TEZES převzala práva a povinnosti ze záručního servisu vůči subdodavatelům a zároveň si nechala přiznat paušální odměnu ve výši 30 mil. Kč za toto převzetí. Pohledávka TEZES vyplývající z této odměny byla následně započtena proti závazkům TEZES za STROJTEM, čímž byl TEZES zvýhodněn na úkor ostatních věřitelů, dlužník přišel o hodnotný majetek a tím ztratil hlavní zdroj příjmů a krátce poté skončil v insolvenci.
V období svého faktického úpadku (necelý rok před zahájením insolvenčního řízení) přestal dlužník využívat svůj podnik (provozovnu včetně své zákaznické sítě) pro vlastní podnikatelskou činnost a bezplatně jej přenechal k podnikání spřízněné společnosti, aniž by za to získal jakékoliv protiplnění. Dlužník však pokračoval ve vyvádění majetku i v průběhu insolvenčního řízení. Bez povolení insolvenčního soudu uzavřel se spřízněnou společností smlouvu o pronájmu provozovny za zlomek tržní ceny. Spřízněná společnost toto sjednané nájemné nikdy neuhradila a od doby bezúplatného předání podniku dlužníkem do výpovědi nájemní smlouvy insolvenčním správcem tak získala neoprávněný prospěch ve výši 6,2 mil. Kč.
Společnost úpadce evidovala závazek za svým jediným společníkem z titulu příplatku mimo základní kapitál. I když se společnost již nacházela v úpadku, rozhodl se její společník, že si nechá tento příplatek mimo základní kapitál vrátit. Ztráta z hospodaření společnosti však byla vyšší, než byla částka příplatku, a tak příplatek mimo základní kapitál nebylo možné vrátit. Úpadce tak nahradil závazek z titulu příplatku za závazek z půjčky poskytnuté společníkem, který následně vypořádal úhradou hotovostních prostředků z pokladny v období pouhých několika měsíců před zahájením insolvenčního řízení.
Úpadce zakoupil od developerské společnosti stavební pozemky, na kterých vybudoval bytový dům. Na profinancování výstavby získal úvěr od finanční společnosti. Po třech letech, když byl dům téměř dokončen, se úpadce již nacházel ve významných finančních problémech. Přestože byl úpadce v materiálním úpadku, nevýhodně prodal dokončený bytový dům zpět developerské společnosti, od které na počátku pořídil pozemky. Developer převzal od úpadce dluhy z úvěru a uhradil za úpadce další závazky, které následně započetl s kupní cenou za prodej bytového domu. Celá transakce byla nevýhodná pro úpadce, protože prodejní cena byla podhodnocená (jen náklady na výstavbu domu byly mnohem vyšší než kupní cena) a úpadce za prodej nic nezískal, protože kupní cena byla započtena s jeho závazky.
Šest měsíců před zahájením insolvenčního řízení uzavřel úpadce STAVIT se svým odběratelem UNIMATIX dodatek ke smlouvě na kompletní dodávku stavebního projektu. Uzavřením dodatku došlo ke snížení ceny díla o 25 % mimo jiné v případě, když bude rozhodnuto o insolvenci dodavatele, a to bez ohledu na to, zda je dílo dokončeno a předáno včas a v požadované kvalitě. Po zjištění úpadku společnosti STAVIT byla aktivována ujednání o slevě a pohledávky STAVIT za odběratelem UNIMATIX byly proto automaticky poníženy o 25 %. Snížením ceny díla bez získání jakéhokoli protiplnění a uskutečněného v době úpadku zbavilo STAVIT možnosti využít výnosy ze své činnosti pro krytí svých závazků vůči svým věřitelům, čímž došlo mimo jiné i k úmyslnému zkrácení uspokojení těchto věřitelů.
Rok a půl před zahájením insolvenčního řízení uzavřel úpadce pracovní smlouvy na dobu neurčitou se dvěma osobami, které však ve skutečnosti nikdy uvedenou práci pro úpadce nevykonávaly. Jednalo se zároveň o osoby blízké jednateli úpadce. V průběhu insolvenčního řízení uzavřel úpadce novou pracovní smlouvu s další osobou, které také vyplácel mzdu. Všem osobám úpadce vyplácel pravidelnou mzdu bez získání jakéhokoli protiplnění. V průběhu tří let od faktického úpadku do prohlášení konkurzu vyvedl úpadce prostřednictvím výplaty mezd z fiktivních pracovních smluv více než 1,9 milionu Kč, za které neobdržel žádné protiplnění a úmyslně tak zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů.
Necelý rok před zahájením insolvenčního řízení uzavřel úpadce s osobou blízkou (se svým majoritním akcionářem) dodatek ke smlouvě o půjčce, kterou v minulosti poskytl akcionáři peněžní prostředky ve výši 3,5 mil. Kč. Nově uzavřeným dodatkem prodloužil úpadce splatnost půjčky o 15 let a zároveň přesunul výplatu všech úroků až na konec splatnosti půjčky (rovněž do roku 2027). Úroková sazba byla několikrát nižší (až o 11 p. b.) než průměrná sazba na trhu. Úpadce uzavřel tento dodatek v období, kdy už sám byl v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Úpadce tak fakticky prominul dluh svého akcionáře bez získání jakéhokoli protiplnění.
Dva roky před zahájením insolvenčního řízení převedl úpadce, provozující fotbalový klub, práva na všechny své hráče do spřízněné společnosti, která tak mohla provozovat fotbalový klub namísto úpadce. Úpadce však za převod hráčů nezískal žádné protiplnění. Jak sám úpadce později vyčíslil, hodnota práv na převedené hráče činila 7,3 mil. Kč. Úpadce tak přeregistrací hráčů vyvedl ze společnosti jediný svůj významnější „majetek“, čímž byli zásadně zkráceni věřitelé úpadce.
