V období svého faktického úpadku (necelý rok před zahájením insolvenčního řízení) přestal dlužník využívat svůj podnik (provozovnu včetně své zákaznické sítě) pro vlastní podnikatelskou činnost a bezplatně jej přenechal k podnikání spřízněné společnosti, aniž by za to získal jakékoliv protiplnění. Dlužník však pokračoval ve vyvádění majetku i v průběhu insolvenčního řízení. Bez povolení insolvenčního soudu uzavřel se spřízněnou společností smlouvu o pronájmu provozovny za zlomek tržní ceny. Spřízněná společnost toto sjednané nájemné nikdy neuhradila a od doby bezúplatného předání podniku dlužníkem do výpovědi nájemní smlouvy insolvenčním správcem tak získala neoprávněný prospěch ve výši 6,2 mil. Kč.
Společnost úpadce evidovala závazek za svým jediným společníkem z titulu příplatku mimo základní kapitál. I když se společnost již nacházela v úpadku, rozhodl se její společník, že si nechá tento příplatek mimo základní kapitál vrátit. Ztráta z hospodaření společnosti však byla vyšší, než byla částka příplatku, a tak příplatek mimo základní kapitál nebylo možné vrátit. Úpadce tak nahradil závazek z titulu příplatku za závazek z půjčky poskytnuté společníkem, který následně vypořádal úhradou hotovostních prostředků z pokladny v období pouhých několika měsíců před zahájením insolvenčního řízení.
Úpadce zakoupil od developerské společnosti stavební pozemky, na kterých vybudoval bytový dům. Na profinancování výstavby získal úvěr od finanční společnosti. Po třech letech, když byl dům téměř dokončen, se úpadce již nacházel ve významných finančních problémech. Přestože byl úpadce v materiálním úpadku, nevýhodně prodal dokončený bytový dům zpět developerské společnosti, od které na počátku pořídil pozemky. Developer převzal od úpadce dluhy z úvěru a uhradil za úpadce další závazky, které následně započetl s kupní cenou za prodej bytového domu. Celá transakce byla nevýhodná pro úpadce, protože prodejní cena byla podhodnocená (jen náklady na výstavbu domu byly mnohem vyšší než kupní cena) a úpadce za prodej nic nezískal, protože kupní cena byla započtena s jeho závazky.
Šest měsíců před zahájením insolvenčního řízení uzavřel úpadce STAVIT se svým odběratelem UNIMATIX dodatek ke smlouvě na kompletní dodávku stavebního projektu. Uzavřením dodatku došlo ke snížení ceny díla o 25 % mimo jiné v případě, když bude rozhodnuto o insolvenci dodavatele, a to bez ohledu na to, zda je dílo dokončeno a předáno včas a v požadované kvalitě. Po zjištění úpadku společnosti STAVIT byla aktivována ujednání o slevě a pohledávky STAVIT za odběratelem UNIMATIX byly proto automaticky poníženy o 25 %. Snížením ceny díla bez získání jakéhokoli protiplnění a uskutečněného v době úpadku zbavilo STAVIT možnosti využít výnosy ze své činnosti pro krytí svých závazků vůči svým věřitelům, čímž došlo mimo jiné i k úmyslnému zkrácení uspokojení těchto věřitelů.
Rok a půl před zahájením insolvenčního řízení uzavřel úpadce pracovní smlouvy na dobu neurčitou se dvěma osobami, které však ve skutečnosti nikdy uvedenou práci pro úpadce nevykonávaly. Jednalo se zároveň o osoby blízké jednateli úpadce. V průběhu insolvenčního řízení uzavřel úpadce novou pracovní smlouvu s další osobou, které také vyplácel mzdu. Všem osobám úpadce vyplácel pravidelnou mzdu bez získání jakéhokoli protiplnění. V průběhu tří let od faktického úpadku do prohlášení konkurzu vyvedl úpadce prostřednictvím výplaty mezd z fiktivních pracovních smluv více než 1,9 milionu Kč, za které neobdržel žádné protiplnění a úmyslně tak zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů.
Necelý rok před zahájením insolvenčního řízení uzavřel úpadce s osobou blízkou (se svým majoritním akcionářem) dodatek ke smlouvě o půjčce, kterou v minulosti poskytl akcionáři peněžní prostředky ve výši 3,5 mil. Kč. Nově uzavřeným dodatkem prodloužil úpadce splatnost půjčky o 15 let a zároveň přesunul výplatu všech úroků až na konec splatnosti půjčky (rovněž do roku 2027). Úroková sazba byla několikrát nižší (až o 11 p. b.) než průměrná sazba na trhu. Úpadce uzavřel tento dodatek v období, kdy už sám byl v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Úpadce tak fakticky prominul dluh svého akcionáře bez získání jakéhokoli protiplnění.
Dva roky před zahájením insolvenčního řízení převedl úpadce, provozující fotbalový klub, práva na všechny své hráče do spřízněné společnosti, která tak mohla provozovat fotbalový klub namísto úpadce. Úpadce však za převod hráčů nezískal žádné protiplnění. Jak sám úpadce později vyčíslil, hodnota práv na převedené hráče činila 7,3 mil. Kč. Úpadce tak přeregistrací hráčů vyvedl ze společnosti jediný svůj významnější „majetek“, čímž byli zásadně zkráceni věřitelé úpadce.
Krátce před zahájením insolvenčního řízení uzavřel úpadce se svým dlužníkem (dodavatelem služeb) dohodu o novaci a narovnání, kterou se zbavil své bonitní pohledávky (z titulu uhrazení smluvních pokut a náhrady škod) ve výši 114,1 mil. Kč, a to jak jejím částečným prominutím ve výši 105,8 mil. Kč, tak částečným překlopením do neurčitého budoucího plnění ve výši 8,3 mil. Kč (formou budoucích slev nebo zakázek). Úpadce tak přišel o hodnotný majetek ve výši 114,1 mil. Kč bez získání jakéhokoli protiplnění.
Úpadce v období pouhého měsíce před zahájením insolvenčního řízení prominul svému dodavateli pokutu z prodlení tím, že dodavateli zpětně prodloužil termíny dodání, aniž by za to získal jakékoli protiplnění. Dodavatel byl dle platné smlouvy o dílo v prodlení se zhotovením díla, za což byl povinen zaplatit úpadci smluvní pokutu ve výši 19 mil. Kč. Uzavřením dodatku ke smlouvě o dílo úpadce zpětně prodloužil termíny dodání, dodavatel již nebyl se zhotovením v prodlení a nebyl smluvní pokutu povinen uhradit, čímž došlo ke zkrácení možnosti uspokojit pohledávky ostatních věřitelů.
