Tento případ představuje schéma vyvádění v oblasti autorských práv a výnosů z duševního vlastnictví prostřednictvím simulovaných právních úkonů bez získání protiplnění. Autor účetního softwaru distribuoval na základě licenční smlouvy tento software uživatelům přes společnost, ve které byl 50 % společníkem. V roce 2012 však pan Marek, druhý společník a jediný jednatel, bez vědomí autora a bez souhlasu valné hromady vypověděl licenční smlouvu a současně uzavřel se spřízněnou společností smlouvu o sdružení. Tato smlouva byla formálně prezentována jako spolupráce, avšak ve skutečnosti zakryla převod databází uživatelů, znalostních struktur a výnosů z prodeje softwaru na spřízněnou společnost. Po rozpuštění sdružení uvedla spřízněna společnost identický produkt s minimálními úpravami a pokračovala v jeho distribuci a vystavování faktur původní klientské báze. Tím došlo k neoprávněnému vyvedení výnosů mimo společnost původního autora programu, pana Karla, bez přiměřeného protiplnění. Společnost tak přišla o klíčový majetek a zdroj příjmů, což vedlo k jejímu úpadku a následnému prohlášení konkurzu.
Jednatel společnosti BAKA spolurozhodl o založení společnosti CENTRUM BAKA, do které společnost BAKA vložila nepeněžitý vklad – nemovitosti obchodního domu – a stala se majoritním akcionářem v CENTRUM BAKA. O několik měsíců později rozhodl jednatel BAKA o prodeji všech akcií, které společnost BAKA držela v CENTRUM BAKA, sobě samému jako fyzické osobě. Jednatel získal akcie v hodnotě desítek milionů korun za cenu několika tisíc korun, čímž vyvedl majetek společnosti BAKA bez adekvátní finanční náhrady.
Majoritní společník úpadce uzavřel jménem společnosti úvěrovou smlouvu s poskytovatelem finančních služeb. Tyto prostředky měly být použity na výstavbu výrobní haly společnosti, kterou zajišťovala malá stavební firma. Prostředky z úvěru však nezískal úpadce, ale čerpal je sám společník. Aby společník úpadce splatil svůj dluh finanční společnosti, načerpal jménem společnosti na základě zfalšovaných údajů úvěr od standardní banky, který měl být použit pouze pro účely výstavby haly. Když ale prostředky od banky získal, okamžitě jimi splatil dluh vůči finanční společnosti. Společnost úpadce úvěr od banky již nebyla schopná splatit, a tak brzy skončila v insolvenci.
Společník s majoritním podílem ve společnosti úpadce skrytě pořídil nemovitost za firemní prostředky úpadce. Následně tuto nemovitost nechal za prostředky úpadce zrekonstruovat a úpadci ji pak pronajal. Společnost úpadce přitom nemovitost vůbec nepotřebovala a investice do ní přispěla k úpadku společnosti.
Majoritní akcionář společnosti v úpadku poskytl několik půjček jiné společnosti, kterou rovněž ovládal. Aby tyto půjčky nemusela jemu spřízněná společnost splácet, nechal vytvořit její fiktivní pohledávky z titulu nájemného administrativních prostor a z poskytnutých služeb. Po zahájení insolvenčního řízení pohledávky úpadce z titulu poskytnutých půjček započetl se závazky z nájemného a přijatých služeb v plné výši.
Společnost PRODUKTO úmyslně neuhradila několik posledních leasingových splátek, nechala si předměty leasingu zabavit leasingovou společností, která tento majetek okamžitě odprodala spřízněné společnosti. Tato společnost následně pořízené předměty leasingu pronajala za nevýhodných podmínek společnosti PRODUKTO.
Krátce před zahájením insolvenčního řízení převedla společnost ve stavu faktického úpadku spřízněným osobám své pozemky za ceny, které neodpovídaly tržním podmínkám a které jí nebyly uhrazeny.
V období jednoho měsíce před zahájením insolvenčního řízení prodala společnost ve stavu faktického úpadku spřízněným společnostem materiál s 55procentním diskontem. Odběratelé uhradili svůj závazek z kupní ceny nepeněžní formou – zápočtem se svými pohledávkami z titulu fiktivních dodávek materiálu.
Společnost FEST-IN odebrala od spřízněných schránkových společností, v období pěti až devíti měsíců před zahájením insolvenčního řízení, materiál ve fakturované částce 293 mil. Kč. Společnost FEST-IN pořizovala tento materiál za vyšší než tržní cenu, část materiálu byla odebrána pouze fiktivně a část materiálu vůbec nebyla nutná, proto byl materiál jako nepotřebný převeden na sklad.
